Zrodila se hvězda aneb na cestě za svými dary

„Barunko, ty budeš hvězda!“

Říkával Pepa, kamarád mých rodičů vždy posílen alkoholem, ale s radostí ve tváři. Bylo mi šest let a nevěděla jsem o čem mluví, jen tu radost jsem vnímala.

Cesta za svými dary

Mnoho roků jsem strávila objevováním svých nadání. Začalo to, když jsem byla malinká a babička mi říkala, že jsem dřív zpívala, než mluvila. Pamatuju si, jak sedím u ní ve sborovně a zpívám na celé kolo: „Černooíbača ovéčky zátáčá“…Co to je? To netuším, ale kynklám vesele nožičkama ve vzduchu.

 

Když mi bylo tak šest, furt jsem měnila hlasy, vyráběla si masky a kostýmy... Plyšovému psovi, kterého jsme se ségrou dostaly jako mazlíčka jsem ustříhla uši a přišila si je na gumičku… Foto se bohužel nedochovalo. 🙂

Měla jsem své oblíbené propriety jako gumový nos, umělé bradavice, zkažený zuby z latexu…Maminka mě v téhle mé zálibě s pobavením podporovala. Protože jsem vždycky udělala nějaké mini vystoupení, kterému se pak ostatní chechtali. To jsem zbožňovala. Pobavit své okolí. To mi mimochodem zůstalo.

 

Maminko, narodila se vám herečka

No nic, stala jsem se herečkou a 11 roků mydlila představení za představením… Jeden čas jich bylo i 36 za měsíc… Jasně, dvojáky…Pro školy, pro firmy, zájezdy…Hrála jsem skoro každý večer. Milovala jsem to. Přijít do divadla, podepsat se ve vrátnici, vzít si kostým, jít do maskérny a pak tradááá na jeviště. Nejvíc mě ale bavily koniny, které jsme vymýšlely s kolegy herci v zákulisí. Zdrojem koňských nápadů byla většinou má hlava. Byla jsem neúnavným bavičem. Nešlo to jinak.

Foto z představní Hodina před svatbou divadlo Rokoko

Foto z představení v Divadle Pod Palmovkou

se Zuzanou Slavíkovou alias Slavicí

 

Bára získává roli matky svých dětí

 

Do mého života přišly děti. Byla jsem s nimi doma ráda tak, jako jsem bývala ráda na jevišti. Tak jsem byla doma a vymýšlela, co by se dalo tvořit s nimi v patách. Když jsem tu drobotinu večer uspala, vzala jsem kejtru, uměla jsem z dětství 4 akordy, takže dobrý 🙂 a začala mezi kojením skládat písničky…

Bára skládá písně? Hm…

Složila jich 12. To stačilo na desku a vzniklo mé první CD SebeŽít.

Tak rychlé to ale nebylo. Musela jsem překonat obrovský stud. Styděla jsem se moc. Bála jsem se, jestli mé písně nejsou moc naivní.  Začala jsem nesměle koncertovat.

Já, rozladěná kytara a 4 akordi. Nebo snad akordové?

Na koncert přišli 4 lidi, 3 odešli a jeden byl nadšený. 🙂 Dneska už je v publiku lidí více, ale furt ve svých představách držím vděčnost za „aspoň“ jednoho nadšeného.

Taky se už dneska tolik nestydím a na pódiu si to užívám. I těch písní je už trochu víc a společnost mi dělá můj talentovaný manžel a doprovází mě na všechny různé nástroje, protože já už akordů umím sice trochu víc, ale asi tak o dva. A kytaru už si taky umím naladit, teda s ladičkou. 🙂

Foto z prvních koncertů.

foto: Bet Orten

 

Hrála jsem za pivo a za párek. 🙂

 

Pečovat o lidi, to mě vždycky bavilo

Když se narodil můj druhý syn, začala jsem být fascinovaná lidským tělem… Kostrou, svaly, orgány… Přišlo to do mého života jako nová vášeň. Nevím, jak to máte vy, ale s každým mým narozeným děťátkem se objevila chuť zkusit něco nového. Nebo možná spíš realizovat něco ze svých snů.

Vystudovala jsem tedy čtyřleté dálkové studium na Škole přírodní medicíny a začala se živit maséřinou a terapiemi TČM…Herectví jsem nechala na později, protože malé děti nepotřebují mít mámu herečku, ale mámu mámu. Večery na jevišti mi přišly ztracený čas, který mohl být pro mé kluky.

Miluju masáže

Hnětla jsem lidi, abych měla na chleba a protože mě to nesmírně bavilo.

Trapézy, bederní páteř, reflexní terapie, akupunktura, baňky, olejíčky, čistá prostěradla, prádelna, péče o klientelu…To byl můj denní chleba. Z herečky se stala terapeutka.

Vytvořila jsem koncept Je na čase mít se rád/a, ve kterém nadále pokračuji. Začala učit sebe a své klienty pečovat smysluplně o své tělo a vnímat svou duši. Do toho jsem skládala písničky a koncertovala… Lidí přišlo už i 50 a nikdo neodešel…Napsala jsem dalších 30písniček.

Vznikla má druhá deska JeNaČase.

 

CD JeNaČase

 

V mé první masérně Lázně Krymská ve Vršovicích.

Foto: Bet Orten

 

Musíš si vybrat

Něco pořád říkalo: „Musíš si vybrat, umění, nebo terapie“ a já byla jak kyvadlo. Přišla jsem na jeden podnikatelský seminář, řekla jim, co všechno mě baví a většinový názor zněl: „Musíš si vybrat“. To ale nešlo. Jedno se přelévalo v druhé a to jsem ještě netušila, jaké vlohy ve mě dřímají a probudí se s narozením třetího  a čtvrtého děťátka.

🙂

Nemusíš nic a můžeš všechno

Dnes už znám svá nadání a nezůstávám jim dlužná. Uklidnila jsem se v tom, že můj život je pestrý a mohu tvořit, co mám ráda. Propojovat, prolínat se. Tady kousek toho, tady kousek tamtoho. Tak to prostě je. Nic nedělám na vrcholové úrovni, to je možná ta daň, ale mě to nevadí. Nepotřebuju být dokonalá. Dokonce jsem se rozhodla, že na dokonalost už seru.

Skládám písně – nejsou dokonalé. Dělám terapie – nejsem kapacita v oboru. Posílám své klienty směle k větším odborníkům, než jsem já. Nesnažím se obsáhnout, co mi nepřísluší. Ale náramně se bavím.

Nemusím mít žádné povolání, když se mi nechce a když se mi chce, tak klidně můžu nazvat to, co dělám povoláním. Jsem umělkyně? Ano. Jsem terapeutka? Ano. Jsem zpěvačka? Herečka? Ano.

Ale především jsem člověk, žena, maminka a manželka. Neobyčejně obyčejná jako každý člověk. JSEM HVĚZDA svého života!

Ano Pepo, měl jsi pravdu. Mávám Ti tam nahoru.

🙂

foto: Anna Dufková

 

A co vy?

Už jste objevili své dary a svá nadání? A rozvíjíte je, nebo čekáte na „Až na někdy?“

Nedovoluji si nikomu z vás radit, ale jen doporučit, že TEĎ je TEĎkaždý z nás dostal do vínku své dary.

 

JeNaČase je rozbalit a pak to tu rozbalit

Cesta to není zrovna pohodlná, ale je neskutečně zábavná a dobrodružná.

Plňte si své sny! Realizujte je! Držím vám palce!

Vaše BárbraV.

 

P.S.: Víte, že kdo nerozvíjí svůj potenciál, ZÁVIDÍ těm, kteří už to dělají?

A jak zpívá Jarek Nohavica: „Kdo závidí, nic nevidí z té krásy z pod oblaků…“

 

Kdo má pocit, že snad žádné dary nemá, nechť začne praktikovat Vděčnost.

O tom jak na to jsem pro vás napsala eBOOK ZDARMA. Stáhněte si jej a třeba se vám díky vděčnosti podaří nahlédnout na své dary.

Každý je máme, věřte mi.

Ciao tutti.

V mém životě se prolínají dvě cesty. Umělecká a terapeutická. Mám štěstí, že umění je mou terapií a terapie mým uměním. Specializuji se na péči o ženské tělo a duši. Poskytuji ženám laskavý prostor, aby porozuměly samy sobě, svému tělu a řeči své duše. Je na čase mít se ráda! Více o mě se dočtete zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Naučme se být vděční! V mém eBooku vám prozradím jak na to!

    Pozvěte kouzelné slůvko DĚKUJI do Vašeho života a uvidíte, co se začne dít. Více v mém eBooku!

  • Nejnovější články
  • Kategorie